Zápisník filmového publicisty: Třetí den na 60. MFF Karlovy Vary (5. července 2026)
Nedělní festivalový den v Karlových Varech mívá tradičně specifickou atmosféru. Únava z úvodních večírků se začíná mísit s čistou filmovou horečkou a novinářský maraton nabírá plné obrátky. Letošní třetí den jubilejního ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary stál na třech zcela odlišných pilířích: na rodinném dramatu s drag queens v Hlavní soutěži, tíživé arthousové zpovědi z Horizontů a na návratu absolutní hollywoodské legendy, která do narovnaného Velkého sálu Thermalu přinesla syrovost New Yorku sedmdesátých let.
Zde je ohlédnutí za třemi nedělními projekcemi z pohledu unaveného, ale nadšeného kritika.
10:00, Grandhotel Pupp: Chica Checa
- Sekce: Hlavní soutěž
- Režie: Šimon Holý
Ranní projekce v barokním sále Grandhotelu Pupp slibovala jeden z nejočekávanějších tuzemských momentů festivalu. Režisér Šimon Holý se po svých nízkorozpočtových autorských pokusech posunul do první ligy s mezinárodní koprodukcí Chica Checa.
Příběh venkovské pošťačky Zdeny v podání fenomenální Pavly Tomicové a jejího syna Lukáše (Jan Cina), ze kterého se ve Francii stala úspěšná drag queen s pseudonymem Chica Checa, balancuje na hraně české tragikomedie a upřímného emancipačního dramatu. Holý se definitivně zbavil dřívější formální strohosti a servíruje divácky nejvstřícnější, programově „feel-good“ snímek své kariéry. Tomicová dává své hrdince neuvěřitelnou lidskost, zatímco Cina v roli Lukáše exceluje v momentech, kdy se pod nánosy líčidel odkrývá rodinné odcizení a roky střežená tajemství. Pro českou kinematografii jde o osvěžující závan otevřenosti, který i v ranních hodinách dokázal festivalové publikum naplnit silnými emocemi.
Pavla Tomicová a Petr Horák
15:00, Kino Čas: Vzpomínka (Memory)
- Sekce: Horizonty
- Režie: Vladlena Sandu
Ostrý střih do naprosté temnoty. Odpolední slot patřil francouzsko-nizozemskému dramatu Vzpomínka (Memory) od režisérky Vladleny Sandu, které do Varů dorazilo s pověstí nekompromisního autorského filmu.
Snímek je hypnotickou, mrazivou studií traumat, paměti a neschopnosti uniknout vlastní minulosti. Sandu sází na extrémně dlouhé, statické záběry a hutnou atmosférickou stopáž, která testuje trpělivost běžného diváka, ale filmového publicistu odměňuje chirurgicky přesnou režií. Kontrast mezi hřejivou, lidskou energií dopolední Chica Checa a chladnou distancí Vzpomínky přesně ilustruje, proč jsou Karlovy Vary tak jedinečné – během pěti hodin vás dokáží emočně zničit a vzápětí intelektuálně stimulovat. Z kina Čas se odcházelo za absolutního ticha.
Vladlena Sandu
22:30, Velký sál Thermal: Špinavé ulice (1973)
- Sekce: Zvláštní uvedení / Pocta osobnosti
- Uváděl: Harvey Keitel
Vrchol celého dne a pravděpodobně i jeden z nejsilnějších momentů celého 60. ročníku přišel těsně před půlnocí. Do Velkého sálu hotelu Thermal dorazil americký herec Harvey Keitel, aby osobně uvedl digitálně restaurovanou verzi kultovní gangsterky Martina Scorseseho Špinavé ulice (Mean Streets).
Když sedmaosmdesátiletý Keitel vstoupil na pódium, sál explodoval v několikaminutovém potlesku vestoje. Herec, viditelně dojatý vřelým přijetím, okamžitě smazal bariéru mezi hollywoodskou star a publikem: „Tento festival je pro mě velmi důležitý, jsem jedním z vás,“ pronesl ke studentům a baťůžkářům v sále. Vzpomínal na to, jak se Scorsesem v 70. letech neměli peníze ani na jídlo a skládali drobné, aby film vůbec dokončili. Vidět Keitela, jak na velkém plátně sleduje své mladší já v roli Charlieho, kterého drtí katolická vina a nezvladatelný kamarád Johnny Boy (Robert De Niro), za doprovodu legendárního rockového soundtracku, byl čistou esencí filmové nostalgie. „Vidíme se u kulečníku!“ rozloučil se Keitel brooklynským slangem a zanechal v sále elektrizující energii, která spolehlivě zahnala veškerou novinářskou únavu.
Verdikt třetího dne
Neděle 5. července ukázala festival v jeho nejlepší kondici. Od odvážného domácího soutěžního příspěvku přes těžký evropský arthouse až po setkání s žijící historií světového filmu. Pokud bude druhá polovina festivalu držet nastavenou laťku z tohoto dne, zapíše se jubilejní ročník do historie jako jeden z nejsilnějších.
Text a foto: Petr Horák