Z cizího krev neteče? Humor i skvělé poselství přináší Malý krámek hrůz v Kladně
Lehké zavrzání dveří, studený závan a už se nám před očima otevírá Malý krámek hrůz. Připraven je pro vás k bližšímu prozkoumání v Městském divadle Kladno.
Hladová květinka
V Kladně mají pestrý repertoár a nechybí v něm ani muzikál, ovšem druhý takový kousek jako je Malý krámek hrůz, byste hledali jen stěží. Po představení jsem zaslechla nějaké divačky, jak zmiňovaly, že jim to připomnělo dílo Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street. Přiznám se, že i mě toto spojení napadlo, ale Sweeney je za mě možná více morbidní a »Krámek« veselejší a rozpustilejší. Minimálně hudební stránka z pera Alana Menkena podle mě vyvolává úplně jiné pocity a dlouho vás tak trochu ukolébává, že to, co se děje na jevišti, je vlastně jedna velká legrace. Jenže pod povrchem bizarní a komické podívané se skrývá přece jenom i trochu té temnoty.
Vše se tu točí kolem jedné prazvláštní květinky, tak trochu jako ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Tahle se ale jmenuje Audrey II. a zprvu působí zkrátka jen jako velmi jedinečná rostlina. Každý by ji chtěl vidět na vlastní oči, a tak se z ní brzy stává senzace. Její sláva už přerůstá i celé město. Stejně tak mladý botanik Seymour, který Audrey II. našel a stará se o ni, je najednou za hvězdu. Je proto ochoten květině obětovat skutečně mnoho, i když to začne jen pár nevinnými kapkami krve. Ovšem s jídlem roste chuť…
Ostatně příběh Malého krámku hrůz už možná znáte díky filmové verzi Rogera Cormana podle scénáře Charlese Griffithe. Jak jsem se ale dočetla v programu, ne všechno se v muzikálu odehrává úplně stejně. Já osobně jsem film neznala, ale představení mě neskutečně bavilo. První dějství mi úplně neodsýpalo, ovšem těsně před pauzou dojde k zásadnímu krmení květiny a druhá půlka pak už jede jako namydlený blesk. Kolikrát jsme se v sále zasmáli, ale samotný závěr jsem nakonec i oplakala. Nejen kvůli jednotlivým postavám a jejich osudům, ale i proto, že v sobě děj ukrývá i významné poselství, které asi bylo, je a bude vždy pravdivé. V našem světě nepotřebujeme ani magickou masožravku, abychom viděli, co všechno jsou lidé schopni obětovat ve snaze obohatit se a dosáhnout úspěchu. Ostatně, chtělo by se říct – z cizího krev neteče…
Emilie Kalová: Moment, který mne dojal a potvrdil smysl naší práce.
Straka Kocek v jiném světle
Ve skutečnosti ale tohle »krmení« zla nevede k ničemu dobrému a leckdy to už pak nejde ani zastavit. Takže úplný závěr představení nám pak klade na srdce, abychom nepodlehli tomu pozlátku a květinu nekrmili. Což působí zkrátka trochu hořkosladce, když si člověk uvědomí, kde všude se aktuálně vedou války. Jako takový drobný rýpanec do aktuálního dění působí ostatně i úvod, v němž se objeví americký prezident Donald Trump a začne mluvit o nějakém tajemném nepříteli. To už člověk neví, zda se tomu má smát, nebo ne.
Podobně na mě vlastně působila i dějová linka týkající se Seymourovy velké lásky, Audrey (právě po ní květinu pojmenoval) a její tzv. smůly na chlapy. Tak závažné téma jako domácí násilí je zde předvedeno s velkou lehkostí a humorně, ovšem chvílemi mi bylo líto, že se smějeme zrovna tomu, že má chudák blonďatá holka v jednom kuse monokla nebo sádru na ruce. Nutno ale říct, že tento muzikál zkrátka dokáže horory i humor tak vybalancovat, že si nedokážete pomoct. I tváří v tvář běsům se zasmějete a domů odejdete s příjemným pocitem, což není vůbec málo. Myslím, že o tuto dobrou atmosféru se zasloužil i režisér Jan Kříž.
Humor však nalezneme nejenom v mluveném slovu (překlad Tatjana a Ivo T. Havlů), ale i přímo v textech písní (přeložil je Pavel Bár). Stejně tak tón pomáhá udávat i vizuální stránka. O scénu se rovněž postaral Jan Kříž a o kostýmy Radek Fišer. Díky nim je Malý krámek hrůz velmi pestrobarevný a zvláštní, trochu jako nějaká prapodivná pohádka nebo možná film od Tima Burtona. Jak scéna, tak i kostýmy zajímavě pracují se zelenou barvou, což podtrhuje důležitost naší zelené květinky. Moc mě nenadchl leopardí kostýmek Audrey, ovšem ty její modré šaty jsou naprosto úžasné. Zelená kšiltovka pak podle mě ze Seymoura dělá ještě většího ňoumu a ucho, ale to je zřejmě záměr, abychom mu více fandili a snáze odpustili to, čeho se dopustil.
Ostatně v této roli jsem měla možnost vidět mladého a talentovaného Maxmiliána Kocka, který se nedávno představil coby vrah Straka v Metodě Markovič. Pokud jste minisérii sledovali a teď ho máte zafixovaného v negativním světle, možná vám Malý krámek hrůz pomůže ho zase vnímat jinak. Díky skvělému hereckému výkonu jsem si Seymoura skutečně záhy zamilovala a rozhodně jsem mu fandila. Navíc mi Max Kocek naprosto vyrazil dech perfektním pěveckým výkonem. Doufám, že mu budoucnost ještě nějaké muzikálové role přinese. A pokud ano, tak: Já přijdu! Alternací je pak Jan Tenkrát, kterého znám z mnoha představení například v Divadle Kalich. Jsem si jistá, že i on by si rázem získal mé sympatie.
Křehká Audrey a skvěle odporný zubař
Původně jsem se trochu obávala, jak na mě bude v roli Audrey působit Marie Křížová. Vnímám ji spíše jako představitelku ráznějších dam s prořízlou pusou. Ovšem čekalo mě milé překvapení, původně jsem ji v Audrey skoro ani nepoznala a váhala jsem, zda je to skutečně ona. Proměnila se ve velmi něžnou a křehkou bytost, která si myslí, že si nezaslouží hodného kluka a spokojí se s málem. Přesto sní o hezčím životě. Také v pěveckých partech zjemnila hlas a předvedla úchvatný výkon, z něhož mě v jeden moment až krásně zamrazilo.
Naprosto boží byl též Silvester Matula, který ztvárnil dentistu Orina a další role. Dokázal je od sebe skvěle odlišit a navíc to pro něj znamenalo i řadu rychlých převleků, takže říkám – klobouk dolů. Jako Orina jsem ho z duše nenáviděla, ale pobavilo mě, že se stal zubařem právě proto, aby mohl beztrestně mučit lidi. Z dalších roliček mě nejvíc bavil nadšený zákazník ze zahraničí, tedy ze Slovenska :).
V dalších rolích se objevili Miroslav Večerka, Lucie Bikárová, Denisa Veverková a Aneta Dubinová. Zapomenout ale nesmíme ani na hlavní představitelku zastupující flóru, tedy Audrey II. O její pohyby se postaral Václav Werner Kraus, hlas jí propůjčila herečka a dabérka Jana Zenáhlíková. Byla naprosto přesná a působila jako pohádková příšerka. Alternací je pak v tomto případě sám režisér Jan Kříž a nutno říct, že by mě také zajímalo, jak by to znělo. Drobný úryvek pěvecké části jsem odposlechla, když v divadle probíhala zvuková zkouška… a byla to naprostá bomba. Jsem tedy hrozně zvědavá, jak by na mě působilo mluvené slovo. Tím pádem si dokážu hravě představit, že bych si divadelní výlet do Kladna ještě někdy s chutí zopakovala. A co vy? Zkusíte také otevřít vrátka Malého krámku hrůz?
