Mladoboleslavská Krás(k)a na scéně pomalu zatahuje oponu. V hlavní roli exceluje Daniel Bambas

Žena na jevišti? Pro dnešního návštěvníka divadel zcela běžná a přirozená záležitost. Jenže nebylo tomu tak odjakživa, naopak dlouhou dobu bylo divadlo výhradní záležitostí mužů – herců. Ti museli zastat všechny role, včetně ženských partů. Někteří z nich tak specializovali právě na ‚slabší pohlaví‘ – a právě jedním takovým mužem je Edward (či Ned) Kynaston, hlavní postava představení Krás(k)a na scéně, které jsem zhlédla v Městském divadle Mladá Boleslav.

Sepsala Jana Hanušová

V úvodu příběhu se s ním setkáváme v podstatě na vrcholu jeho slávy. Hraje Desdemonu v Shakespearově Othellovi a usilovně se snaží její poslední scénu nějak vylepšit a zdokonalit. V divadle si navíc právě vydobyl pravomoc rozhodovat o tom, kdo s ním stane na jevišti. Je obdivován a milován ženami (například svou garderobiérkou) i muži (vévodou z Buckinghamu, s nímž ho pojí vášnivý vztah, ve své době samozřejmě tajný a zakázaný).

Po představení na něj čekají davy fanoušků a fanynek, i když je pravda, že jsou to často jen drzí zvědavci, kteří si chtějí ověřit, zda je pod zdobenou sukní Edward skutečně mužem či nikoliv. Edward se natřásá jako páv, v dámském přestrojení si vyjde klidně i do parku a chová se tak, jako by mu patřil celý svět. Když si ho opilý Sir Charles Sedley splete s prostitutkou, bere to Ned jako skvělý žert a Sedleyho neuvěřitelným způsobem ztrapní. Jenže si tím vyrobí schopného nepřítele, navíc v době, která si sama o sobě žádá změny. Na divadelním jevišti totiž poprvé stane žena – Margareta Hughesová… a je z toho senzace. Pro svůj první výstup si zvolila rovněž roli Desdemony, a tak Edward začíná postupně ztrácet pevnou půdu pod nohama.

Anglie má navíc krále, který je velkým milovníkem divadla. Nejenže ho rád navštěvuje jako divák a hodnotí jednotlivá představení, ale dokonce se sám, tedy ještě ve společnosti své extravagantní milenky, uchyluje k šarádám a drobným komediálním výstupům na soukromých večírcích. Právě jeho rozhodnutí o tom, že ženské role na divadle smí hrát do budoucna pouze ženy, tak změní Nedovi život. Někdejší velká hvězda se stává jen smutnou připomínkou starých pořádků a terčem posměchu. Rád by znovu stanul na jevišti, jenže má strach, že mužské role pro něj nejsou vhodné. Skoro se zdá, jako by ho jeho ženské party „posedly“ a chvílemi ho ovládaly, Edward ztrácí sám sebe a svou identitu. Už je míň než vlastním stínem a uchyluje se k zoufalým činům. Podaří se mu ještě vše zvrátit a vrátit se ke své největší lásce – k divadlu?

To již nebudu prozrazovat, takže pokud jsem vás alespoň trochu nalákala, zajděte se podívat na představení Krás(k)a na scéně. A moc to neodkládejte, jelikož se prý již blíží derniéra. Sama za sebe musím říct, že je mi to vlastně trochu líto, jelikož sotva jsem se s „Kráskou“ seznámila, už se musíme zase loučit. Na druhou stranu premiéra se odehrála již v roce 2017 a zkrátka nic netrvá věčně, jak nám dokazuje i samotný příběh. Divadlo je živý organismus, v němž jsou zkrátka změny třeba. Stačí občas trochu rozčeřit hladinu a pak už jen sledovat, co se bude dít dál.

Krás(k)a na scéně v Mladé Boleslavi to ale rozhodně umí – je jedinečnou kombinací historie a moderny. Je zasazena do minulosti, ale vše je podáno velmi současným způsobem a díky tomu máte dojem, že se takový příběh může odehrát vlastně kdykoliv a kdekoliv. Dopomohla k tomu i značně moderní hudba, která byla v představení využita. Ta jednotlivé scény dobře doplňovala a nerušila.

„Kráska“ je také provokativní, ale ne proto, aby tím byla zajímavá – ale proto, aby nám otevřela všechna svá tajná okénka a pustila nás k sobě dovnitř. Díky tomu je velmi napínavá, především pak pro ty diváky, co stejně jako já neznají filmovou verzi z roku 2004 Krása na scéně / Stage Beauty.

Rozhodně bych si nikdy nepřála, aby mohli divadlo hrát jen muži, ale během tří hodin v mladoboleslavském divadle jsem na to dokonale zapomněla a opravdu jsem hlavnímu hrdinovi držela palce – bylo mi ho neuvěřitelně líto a přála jsem si, aby se mohl zase vrátit na výsluní. Když se dostal do trapných situací, z duše jsem nenáviděla všechny, kdo ho poslali ke dnu a ještě si do něj kopli, místo aby mu podali pomocnou ruku. V závěru jsem se bála, co všechno se ještě může stát a zda si Ned definitivně nezničí život. Mám dojem, že jsem chvílemi snad ani nedýchala. Také se mi líbilo, jakým způsobem jsme sledovali „divadlo na divadle“, a to především v případě závěrečného Othella. Tedy Shakespearova příběhu, jehož rozuzlení známe snad všichni, a přitom jsem byla jako na jehlách – snad ještě nikdy nebyl pro mě Othello natolik napínavým.

Ještě dlouho po odchodu z divadla jsem měla příběhu plnou hlavu a znovu jsem si v duchu přehrávala některé drobné detaily a žasla. Právě taková představení mám nejraději a líbí se mi, když jsem takto vtažena do děje a vše prožívám, promýšlím a prociťuji.

Myslím si, že kromě samotného děje, jsou v případě Krás(k)y na scéně stěžejní herecké výkony. Bez nich by nikdy nemohl příběh natolik ožít. V první řadě musím vyzdvihnout představitele hlavní role – Daniela Bambase. Řada z vás ho jistě zná ze seriálových rolí (například Velmi křehké vztahy či Ulice), ale na jevišti působí podle mě úplně jinak. Dokáže se v jednotlivých úlohách neuvěřitelně měnit, jednou je klidným a rozvážným Karlem IV. v muzikálové Noci na Karlštejně, jindy dokáže vyrobit husí kůži coby Ludvík v Uchu na Studiové scéně Divadla na Vinohradech a v neposlední řadě vás pak šokuje i dojme coby Kynaston právě v „Krásce“. Daniel skvěle pracoval s hlasem i pohyby, a tak opravdu chvílemi působil jako žena a pak zase jako muž. Předvedl snad všechny možné emoce a vše naprosto přesvědčivě – snad žádný moment nepůsobil falešně a zahraně. V roce 2018 ostatně získal Bambas za toto představení Cenu Thálie – a já říkám, že rozhodně zaslouženě.

Jeho výkon během večera jednoznačně vyčníval, takže trochu „převálcoval“ boleslavský soubor, ale myslím, že v případě tohoto díla je to vlastně na místě. Ostatní herci zůstali tak trochu v pozadí, ale přesto se některým podařilo zazářit či se alespoň zapsat do pamětí diváků. Vypíchla bych například dámy – Magdalenu Jirounkovou coby garderobku Mariu a Lucii Končokovou v roli první anglické herečky Margarety Hughesové. První z nich mi byla již velmi záhy značně sympatická. Moc jsem Marii přála, aby získala svou lásku, jenže si nevybrala zrovna šťastně. Naopak Margareta mě zpočátku spíše rozčilovala, což ale bylo spíš tím, jak je tato postava napsaná. Svými přehnanými gesty a přehráváním (v rámci děje) ale dokázala skvěle pobavit a především v samém závěru pak Lucie Končoková předvedla takový výkon, že bych i smekla, kdybych měla co.

Z pánů mě pak zaujalo například samotné Jeho Veličenstvo, král Karel II., v podání Martina Hrubého, kterého jsem již před časem viděla v muzikálu Bratři v Praze, ale přiznám se, že jsem ho teď málem ani nepoznala. A jistě to nebylo jen historickou parukou, ale tím, že se mu podařilo krále ztvárnit velmi přesvědčivě. Nechyběly mu autorita ani majestát, přesto dokázal být hravý a vtipný.

Přesný byl také Ivo Theimer (neboli filmový Hnipírek z pohádky Z pekla štěstí) v roli Sedleyho. Ukázkový slizoun a záporák. Coby Viliars, vévoda z Buckinghamu, na mě zapůsobil též Petr Prokeš. Dokázal na sebe nenápadně a záhy přitáhnout můj pohled (k čemuž možná dopomohla i výrazná paruka dlouhých tmavých vlasů) a od první vteřiny na něm bylo poznat, že je něčím zvláštní a tajemný. Bavilo mě sledovat jeho vztah s Edwardem, ač velmi komplikovaný a možná i trochu toxický. I přesto jsem jim přála, aby vše dokázali vyřešit a všechny překážky překonat.

Asi jediná věc, která na mě během večera nepůsobila nejlépe, byly kostýmy Agnieszky Páté Oldak. Nechci je ale házet do jednoho pytle, protože většina jich byla podle mě velmi povedených. Asi nejlepší byly ty Edwardovy – coby žena měl nádhernou róbu, posléze jako muž hledající sám sebe zas jen na pohled obyčejnou šedou košili, což krásně dokreslovalo, jak se v daných outfitech asi sám cítil. Všechny kostýmy pak na první pohled působily trochu historicky, ale tak nějak „jinak“. Sem tam nějaká, pro 17. století, netypická barva, jindy zvláštní materiál – působilo to na mě, jako by tím představení přiznávalo, že si na historii vlastně jen „hraje“a tak trochu si ji dobírá a bere ji s humorem a ironií. To jsem ocenila, ale přesto si myslím, že někdy už to bylo trochu za hranou – například úbory, které na sobě měl král, se mi zdály jako z jiného vesmíru. V jedné chvíli bych byla přísahala, že místo tmavého pláště měl přes sebe přehozený obyčejný spacák. A když ho vyměnil za světlý pláštík, viděla jsem zase prostěradlo. Zvláštní dojem ve mně pak zanechal i úbor Margarety Hughesové, kterému vévodil obří bílý květ na hrudi.

Naopak scéna Michala Syrového se podle mě blížila dokonalosti. Kulisy v pozadí byly zdobné, a tak nám snadno navozovaly atmosféru jak divadla, tak i dvora či slavností panstva. V srdci jeviště toho nejvíc odehrál jakýsi lehce vyvýšený prostor, který se pravidelně proměňoval z postele či sofa rovnou na drobné pódium. V levé a pravé části pak vše doplňovaly šatny pro herce, naznačené pouze stolkem s líčením i se sedátkem a zlatým rámem, v němž jsme všichni tušili zrcadlo, ačkoliv tam žádné sklo samozřejmě nebylo. Místo na sebe se herci skrze něj dívali tak trochu na nás – na diváky. Právě u tohoto „zrcadla“ ostatně představení také začalo, a to ještě předtím, než se v sále zazvonilo a zhasla světla. Daniel Bambas byl totiž na scéně ještě dříve, než jsme se vůbec stihli usadit v hledišti. A již se v roli Kynastona pomalu připravoval na výstup – upravoval si líčení a sem tam se i zvedl a udělal pár kroků. Tak trochu nás tím už dopředu uvedl do děje.

A než jsme se nadáli, tři hodiny (včetně přestávky) utekly jako voda a my jsme hercům poděkovali za zážitek potleskem vestoje a trochu jsme jim tak snad vlili do žil novou krev, jelikož jak nám sám Edward Kynaston v Krás(c)e na scéně přiznal – herec zkrátka potřebuje publikum. Takže herci a herečky, pánové a dámy – „zlomte vaz“. A hlavně nevyslovujte nahlas jméno té „skotské“ hry od Shakespeara. Přináší to prý smůlu a té jsme si jistě všichni už užili dost.

Derniéra: 30. dubna – v prodeji budou vstupenky od 15. ledna

.

 

 

Související obrázky: