Foto: Žlutý pes v Poděbradech. Boží koncert, který nás dostal do kolen
Žlutý pes je pro mě vlastně naprosto nečekané překvapení — přestože tuhle kapelu samozřejmě znám roky. Dostali mě naprosto do kolen.
Žlutého psa registruji prakticky po celý svůj život. Miluju písničky jako Modrá je dobrá, Sametová, Indiánská dýmka míru nebo Náruživá. Vlastně tohle jsou písničky, které bych vám ještě v sobotu vyjmenovala, kdybyste se mě na Žlutého psa ptali a tvrdila bych, že jiné neznám. Šla jsem na koncert a říkala si, že vlastně nevím, o čem ten koncert bude.
Přemýšlela jsem nad tím, že příliš mnoho písniček kapely neznám, jak ostatně plyne z toho co píši výše, ale těšila jsem se. Přece jen je to legenda.
Na koncert jsme měli vyrazit už v pátek do Lokte na Beatová síň slávy. Nakonec jsme ale nejeli, protože nás kapely příliš nezaujaly. Shodou náhod jsem zjistila, že pes hraje v sobotu mnohem blíž — v Poděbradech. A tak jsme jeli. Krásná půlhodinka cesty, žádný stres z dlouhé cesty až do Lokte.
Inu, vyjeli jsme. Koncert se konal v zahradě zámku. Přicházíme, vidím stage a po pravé straně stánky s dobrotami. Prostor uprostřed je vyplněný židlemi, všechny jsou obsazené. Naproti stánkům je vyvýšené sezení, které je také plné.
A tak jsme šli pěkně dopředu před pódium, kde nebyla ani noha. První řada byla naše. Kromě nás tam už moc dalších lidí nebylo. Hudebníci ještě ladili své nástroje a za pár okamžiků už přichází frontman kapely Ondřej Hejma, vítá diváky a začíná první písnička.
Od prvního okamžiku stojím a koukám s otevřenou pusou. Vůbec jsem netušila, jak je Žlutý pes skvělý! Stojím, koukám a zpívám s hudebníky i davem. Kdo by ty hitovky neznal? Znala jsem všechny, i když ne každou podle názvu.
Měla jsem pocit, že Žlutý pes je taková kapela, co hraje na tamburíny a je to vlastně takový nenápadný popík. Nebo jsem je asi ani neměla zařazené do žádné škatulky. Vím, teď mě ukamenujete, ale je to tak. Ten nářez jižanského rocku mě neskutečnš překvapil. A mile.
A co teprve, když Ondřej Hejma oznámil, že teď zahrají písničku, kterou nezahraje žádná jiná kapela na světě kromě autorů, protože je prostě příliš náročná. Ale kluci už ji prý umí, protože ji čtyřicet let trénovali v garáži. Můj muž už volá: „To bude určitě Free Bird od Lynyrd Skynyrd!“ A taky že jo!
Tak teď jsem fakt jen deset minut stála, koukala a nechápala, jak skvělé hudebníky mám před sebou. Bylo to boží a bez jediné chyby… a celé jsem to natočila, takže neváhejte a mrkněte.
No a dál? Dál byla třeba Sametová — o roce mého narození — kterou samozřejmě miluju, a koncert se pomalu chýlil ke konci. Odcházela jsem plná dojmů a zážitků, které jsem zpracovávala ještě po zbytek víkendu. Dlouho mě žádná kapela nepřekvapila tak jako Žlutý pes.
A vy, kteří jste je taky podceňovali, mažte si koupit lupeny na nejbližší koncert. Určitě nebudete litovat!
